PF 2011 a něco k tomu...
V září 2002 zazněla v restauraci Maxim památná věta: „Co budeme s těma našima dětma dělat? Na fotbal nechtěj a jiný kolektivní sport tady není. Nezkusíme volejbal?“ „Ve dvou to nezvládnem!“ Naštěstí během 10 minut přišel na oběd Karel Volt který, ač jsme se ještě pořádně neznali uznal, že je to bezva nápad, a že jde do toho s námi. Tak rychle a jednoduše vzniklo občanské sdružení s pozdějším názvem „VK SPORT Rychnov nad Kněžnou“ (Autor – K. Volt)
První trénink byl 24.9. v hale průmyslovky, která se stala naším domovem dosud. Na památné fotografii z 2. tréninku jsou na trampolíně srovnáni :
Ježek, bratři Martincovi, Lorenc, Czöle, Koukol, Drejsl, Kopecký, Zahradník, Koblása, Maixner, Ponka, Zeman, Sivák, Plašil a M. Novák.
Postupně zjišťovali, že volejbal je mezi sporty Popelka. Celý „systém“ jde pomalu do kytek. Jako sci fi zní vyprávění Josky Paštika o žákovském přeboru, kde hrálo 14 družstev v okrese!!! Jen sledujeme, jak v kraji ubývá jeden mančaft – oddíl za druhým. Nevím, zda si někdo vzpomene, že jsme jezdili do Starého Bydžova, Nové Paky, Dřevěnic, pak se vypařily Třebechovice, Kvasiny, Stěžery, Bílá Třemešná, Malšovice….
Po třech letech naše bezstarostné pinkání či spíše přehazka vzalo ohromný fičák a my jsme v tom začali lítat naplno. Nábory byly úspěšné. Do oddílu se hlásila spousta kluků a my jsme najednou, kromě občasné přehazky, hráli krajský přebor starších a mladších žáků. Víkendy začaly být plné a já jsem zjistil, že mě to děsně baví. Zvlášť, když přišly první úspěchy. Vítězství na turnajích, medaile za ligu, postupy v Českém poháru, kluci v krajských výběrech... Na druhou stranu jsme v tom lítali sami. Ze srdečních důvodů skončil najednou Václav, nikoho jiného jsme nemohli sehnat.
Za největší chybu považuji to, že se nám nepodařilo zapojit více rodiče. Nechápali jsme, jak je možné, že některým rodičům je zcela fuk, co a jak jejich potomek dělá.
Natož, aby nám pomohli s dopravou nebo sehnat nějakého sponzora. Čest výjimkám (Kotyzovi). Některé perly si budu pamatovat navždy:
„Nechodí k vám náhodou náš kluk už tři měsíce? Von nám doma říká, že chodí s kamarádem do nějakého kroužku, ale neví kam!“ (Lev)
„Ptal ses u benzinky, jestli by vám nedali benzín?“ „Ne, ty je tam znáš?“ „Neznám, ale to mě napadlo, že bys tam mohl dojít. A když ještě chvilku zapřemýšlíme, tak nás třeba ještě něco napadne!“ (Ponka)
„Pane Novák, proč ty kluci nemají nové soupravy?“ „Protože na to nemáme peníze.“ „Ale to se jim soupeři smějou, když nemají nové soupravy!“ „Dobře, tak já zvednu příspěvky a soupravy koupíme.“ „No to né, sežeňte si peníze někde jinde, musíte se snažit, ptát se a chodit za lidma!“ (Lorencová)
Vzhledem k tomu, že jsem dost ješitnej, rozhodl jsem se, že se zviditelníme i na republikové scéně. Po vítězství v Oblastním přeboru kadetů se nám podařilo v roce 2008 postoupit do druhé nejvyšší soutěže mládeže – 1. ligy juniorů. Před soutěží jsem měl hrozné bobky, jak
budou naši kluci hrát proti o 3 – 4 roky starším borcům. To co ale předvedli hned v prvním zápase proti České Třebové mě nadchlo. Sebevědomého soupeře, který se ještě 15 minut před zápasem bohorovně rozkuřoval před halou porazili 3:2!!! A jízda první ligou začala. Odhodlání a nadšení jít do zápasu bylo nádherný. V tu dobu jsme hráli asi nejlepší volejbal. Trošku škodolibě jsme koukali třeba na Olomouc, když její trenéři sbírali odevzdané hráče ráno „před vinárnou“ a nakonec se musela ze soutěže odhlásit. V Českém poháru kadetů jsme hráli vyrovnané zápasy s mančafty z extraligy a komický výstup trenéra ČZÚ zakončený hozenou píšťalkou si občas s Karlem připomeneme dodnes. Celkové 5. místo v této soutěži v roce 2009 považuji za největší úspěch našeho klubu.
Bohužel loni přišlo vystřízlivění. Pro mě osobně docela nečekané. Zjistil jsem, že podrazit ostatní nedělá některým chlapcům, po té co jsme se s nimi piplali 8 let, žádný problém. Celkem v klidu využívali (zneužívaly) tito borci všech výhod, které jim členství v klubu přinášelo, a to i takových, které neměly se sportem nic společného. Mám na mysli zprostředkování doučování, či zajištění mimořádného termínu zkoušky když hrozil reparát. Zajištění rehabilitace nebo různých speciálních cviků na bolavá záda. Nechávat se odvézt na zábavu, když rodiče neměli čas. Půjčovat si zdarma vybavení na lyže… Myslel jsem si, že to tak má být. Nemělo. Dnes souhlasím s výrokem jednoho známeho: „Ty seš teda vůl!“ Já můžu jen dodat – korunovanej.
Korunu tomu všemu nasadil PZ, který na soustředění závazně slíbil další účinkování, nechal klub zaplatit za licenci a registraci, a pak se dal do lhaní jako cigoš.
Pro všechny tři, zasvěcení vědí o koho jde, mám v šuplíku připravené faktury. Všichni mají podepsané platné hráčské smlouvy. V pohodě si nechali koupit soupravy, dresy se jménem a nedodrželi nic.
Po dohodě s ostatními jsem se rozhodl, že mně těch pár tisíc nestojí za to, abych se s nimi ještě páral. Jako hráči mně nechybí, jako lidi už vůbec ne.
Tuhle sezónu dopinkáme, věřím, že se ctí a příští přijdou dnešní starší žáci, kteří mně docela dodávají optimismus. Trochu závidím Láďovi, jak si nyní užívá zápasy svých svěřenců. Angažování pana Šípka byl vůbec husarský, ale velmi šťastný krok. Stalo se to samozřejmě v restauračním zařízení po jednom florbalovém turnaji :Láďo, neměl bys chuť nám pomoct s klukama, my už nezvládáme?“ Neříkám ani tak ani tak, zeptej se mě za chvíli (míněno po pár pivech).“ To bylo laso, které jsem musel podržet. Obětoval jsem se na několik piv a po dvou hodinách se zeptal znovu. Odpověď: „Tak jó!“ A bylo to. Loni byli kluci druzí v kraji, letos si zajistili postup na M ČR a nejhůře druhý flek v kraji a v 1. kole ČP vyprovodili všechny soupeře. Nesmíme udělat stejnou chybu jako s juniory a hlavně se musíme snažit, aby nám nevyrostli „slávisti“. Abych mohl Láďovi závidět ještě víc. Jemu se přihodila neuvěřitelná věc. Po 1. kole ČP v Českém Krumlově mu přišla od rodičů sms, ve které mu DĚKUJÍ !!! za to, že se o jejich syna o víkendu staral. Láďa ji má uloženou a myslím, že ji hned tak nevymaže. V tomto družstvu je vůbec klika na rodiče. A´t to jsou Hovorkovi, Beránkovi, Martin Konárek, Pátkovi, Duškovi, Červinkovi ….
Pod staršími žáky jsou ještě prckové. No 12 – 13 let. Měl jsem kliku, že mě vzali s sebou na turnaj do Hradce. Přál bych všem vidět jejich nadšení, povzbuzování, radost z dosaženého bodu. Když jsme jim s Karlem blahopřáli po prohraném zápase se Slávií řekl KV. „Pánové bojovali jste, tahle prohra nemrzí, děkuju. Ale upozorňuju vás, že jestli z vás vyrostou tak nafoukaný panáci jako jsou ti naproti, tak vás z VK Sportu vyhodím!“
Kdo to dočetl až sem, má u mě panáka. Přeji všem PF 2011 Tomáš Novák
